Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Resty sú resty a treba ich postupne likvidovať, zvlášť keď ide o moju obľúbenú kapelu. INSANIA ešte v priebehu minulého roka vydala ďalší, v poradí už ôsmy album, ktorý sa dočkal priaznivých reakcií, ale aj výčitiek, že skupina sa opakuje Lenže ono to nie je celkom pravda a aj keby bola, v prípade INSANIE by mi to ani tak veľmi nevadilo - aj tak by bola lepšia než väčšina domácich formácií.
Brňania pokračujú v trende nastavenom na predchádzajúcom albume, pričom ubrali na tvrdosti, no aj napriek tomu zostali dostatočne radikálni a jed pľujú ešte viac, ako hovoria. Rovnako sa mi nezdá, že by kabátovateli, ako to pod recenziou píše kolega Shnoff. Tam, kde predtým stavali na tvrdosti, teraz vložili viac melódií a budovania atmosféry.
Posun vidím aj v Polyho speváckom prejave. Akoby objavil viacero nových hlasových polôh, niektoré jeho party mi vzdialene pripomenuli Viléma Čoka (alebo to je hosť menom Slakh?). A keď už sme pri speve, tak ženský (či dievčenský?) spev v podani Lidušky Karáskovej v „Píšu ti švabachem“ mi tak mimovoľne a veľmi príjemne pripomenul detský zbor „Hobitov“ z ranej histórie kapely.
Textovo si ide Poly svoje už desaťročia, bez ohľadu na kohokoľvek a čokoľvek, jediná zmenu, ktorú som si všimol, tkvie v čoraz väčšej adresnosti jeho posolstiev. Či už to je dôsledok toho, že tvrdšia je aj doba, alebo ide o sklamanie z toho, že ich doteraz zahalené posolstvá všetci ignorujú, to netuším. V každom prípade som mal Polyho rýmy vždy rád. Dokáže nimi nielen pobaviť, ale aj povzbudiť k zamysleniu.
INSANIA je vyzretou kapelou, ktorá ani na novinke neostala nič dlžná svojej povesti. Nič viac, ale ani nič menej.
P.S.: Ak by niekomu prekážalo málo bonusových skladieb, na obale CD možno nájsť QR kód, ktorý odkazuje na ďalší zaujímavý materiál.
INSANIA potvrdila status kvalitnej a nekompromisnej kapely. Je tu viac adresnosti, menej tvrdosti, viac atmosféry a vyzretosti.
7,5 / 10
GRRRotesky (2022)
Na počátku byl spam (2017)
Zapal dům poraž strom... (2013)
Kult hyeny (2010)
Rock'n'Freud (LP) (2008)
Rock'n'Freud (2007)
Out (2004)
Trans-Mystic Anarchy (2001)
Recycling (Live in Seattle) (2000)
Virtu-ritual (1998)
Woodo Astrology (7'') (1997)
God Is Insane – Join Him (1996)
Caught Red-Handed (7'') (1995)
Crossfade (1994)
Vertigo (7'') (1993)
R.U.Dead? (demo) (1992)
Vydáno: 2013
Vydavatel: X Production / RedBlack
Stopáž: 43:39
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
